Teplice

Město (228 m n. m., 51500 obyv.) na úpatí Krušných hor je významným lázeňským centrem a střediskem sklářského průmyslu (Glaverbel), keramiky, textilní, strojírenské a chemické výroby. Lázně využívající termální radioaktivní prameny jsou vhodné k léčbě nemocí pohybového, nervového a oběhového ústrojí, některé lázeňské domy mají zvláštní programy pro seniory. Ve městě působí Krušnohorské divadlo a orchestr Severočeské státní filharmonie, je tu několik galerií, golfové a relaxační centrum.

Podle archeologických nálezů byly teplické prameny známy již Keltům. Manželka Břetislava II., Judita, nechala při léčivých pramenech po roce 1158 založit klášter benediktinek, kolem něhož se rozrůstala osada. Počátek lázeňství se datuje do 16. století, kdy vyrostla kamenná budova s oddělenými bazény pro muže a ženy, léčebna a lázeňské ubytovny. V roce 1643 lázně i město připadly císařskému generálovi Janovi z Aldringenu. Po požáru v roce 1793 byly vybudovány nové lázeňské a veřejné budovy v klasicistním a empírovém slohu. Největší rozkvět zažily Teplice v 19. století, kdy je navštívila řada věhlasných osobností, například rakouský císař František Ferdinand I., J. W. Goethe, L. van Beethoven, F. Chopin, F. Palacký, J. Neruda aj. Do lázní přijíždělo kolem 13000 hostů za sezonu a městu se přezdívalo Malá Paříž. V roce 1879 se ale termální vody dostaly do dolů Döllinger, Viktorin a Gizela a došlo k jejich ochlazení, k ústupu mezinárodního věhlasu Teplic přispěl i rozvoj průmyslu a těžby uhlí, ale po roce 1989 se úroveň opět zvedla a k bývalému lesku se vracejí i četné stavební památky.

Na zámeckém nádvoří je vzácně dochovaná románská krypta, v interiérech si můžeme prohlédnout pokoje se stylovým zařízením a muzejní expozice okresního muzea. Tzv. Kolostujovy věžičky byly renesančním zahradním pavilonem z doby kolem roku 1600. V l. 1549–68 byl přistavěn kostel Povýšení sv. Kříže, přestavěný na konci 19. stol. ve slohu romantické novogotiky.

Interiér barokního farního kostela sv. Jana Křtitele (1700) zdobí obrazy P. Brandla a V. V. Reinera. Trojičný sloup z roku 1718 pochází z dílen M. B. Brauna. V Lázeňské ulici stojí nad nejstarším pramenem Pravřídlem pavilon z let 1838–39. Sadové lázně vznikly v roce 1843, Nové Hadí lázně v letech 1838–39.

Během lázeňského či relaxačního pobytu se hosté mohou vypravit k bližším i vzdálenějším cílům. Příjemná vycházka, vhodná i pro seniory vede na Doubravskou horu, pod níž nás dopraví autobus. Na vrcholu (od zastávky 1,5 km) stojí zříceniny Nového hradu, vybudovaného Janem Ilburkem, vnukem husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic, v 15. století. Rozsah stavby dokládá existence několik bran a pozůstatky opevnění, kdysi členěného až osmi okrouhlými věžemi.

Další zříceninu hradu a město Krupku najdeme 5 km severně od Teplic. Hrad Rosenberg měl chránit obec, doly i přístupové cesty. Vznikl na obdélníkovém ostrohu nad dvěma potoky, ale jeho původní podobu změnila radikální přestavba v pohusitském období. Zachovaly se obě hradní brány s částmi zdí, fragment jižní štítové stěny, část okrouhlé věže, zbytky sklepů a trosky budov při západní zdi.

Ostroh s hradem odděluje horní a dolní část města. Krupka byla založena jako hornická osada při měděných a cínových dolech. Rozrostla se a zbohatla natolik, že se v roce 1619 dokázala vykoupit z poddanství. Z památek vyniká kostel Nanebevzetí P. Marie pocházející z 2. poloviny 13. století s pozdně gotickou zvonicí, roku 1773 byly dokončeny Svaté schody s plastikami Ecce homo (1735). Hřbitovní kostel sv. Anny je z roku 1516 a patří k cenným stavbám tzv. saské renesance. Uvnitř je pěkný malovaný kazetový strop, na triumfálním oblouku byla odkryta freska M. Luthera, pocházející z časů, kdy kostel patřil evangelíkům.

Součástí Krupky je i vrch Komáří hůrka (807 m), nebo také Komáří vížka podle charakteristické věže hotelu, odkud je pěkný výhled na Teplicko. Z Krupky-Bohosudova vede na vrchol lanovka, takže senioři si mohou cestu usnadnit.

Autor: Marcela Nováková