Luhačovice

Proslulé lázně leží v údolí Luhačovického potoka, v podhůří Vizovických vrchů, pouhých 15km jihovýchodně od Zlína. Z řady majitelů měli pro rozvoj města největší význam Serényiové, kteří panství koupili počátkem 17. století a drželi až do roku 1945. V roce 1928 byla dobudována přehrada, která se stala rekreačním zázemím města, jehož rozmach souvisel s využitím minerálních pramenů a vybudováním lázní.

Historie lázeňství v Luhačovicích se datuje do 17. století, v roce 1669 totiž vyšla první obsáhlejší zpráva, popularizující zdejší prameny. Tehdejší majitel panství, Ondřej Serényi, nechal upravit první dva prameny, Amandtku a Vincentku. Ale za oficiální datum vzniku lázní bývá označován rok 1789, kdy byly zřízeny první vanové koupele a ubytovací hostinec. Za hraběte Jana Serényiho byly postaveny nové koupelny, roku 1825 byla vyhloubena studna, do níž se prameny sváděly a z níž putovaly do ohřívárny a odtud k vanám. K dalšímu rozmachu došlo na počátku 20. století, kdy lékař František Veselý stál u založení akciové společnosti a na sedm let stanul v čele lázní. Právě on do lázní přivedl slovenského architekta Dušana Jurkoviče, podle jehož plánů vyrůstaly nové lázeňské objekty. Po 2. světové válce byly některé historické budovy strženy a vyrostly objekty nové, soustředěné při upraveném Lázeňském parku.

Lázeňská architektura, jejíž soubor aspiruje na zápise do památkového seznamu UNESCO, je zcela výjimečná. Obsahuje stavby od počátku 20. století do roku 1950 a je přehlídkou prací předních architektů. Za pozornost stojí i vilová výstavba.

Na Lázeňském náměstí byla umístěna Bruselská fontána, před lázeňským domem Jestřábí je fontána od Z. Houdka (1984), další fontána z r. 2000 je na kruhovém objezdu na nám. 28. října. Lázeňské náměstí zdobí pomník zakladatele lázní, Fr. Veselého, před Inhalatoriem je pomník s bustou Leoše Janáčka.

V aleji Dr. P. Blaha stojí kaple sv. Alžběty (1795), pavilon Ottovky (1929) a je tu Muzeum Luhačovického Zálesí s národopisnými sbírkami a krajinomalbou (J. Uprka, F. Duša ad.).

Největším lákadlem v okolí lázní je přehrada na říčce Šťávnici. Z Luhačovic sem míří červená značka, stoupající lesem k rekreačním objektům pod hrází. Senioři si jistě na břehu najdou příjemné místo k odpočinku, nebo se projedou vyhlídkovou lodí. Červená po hrázi přechází na druhou stranu a stoupá k rozcestí u obce Pozlovice. V pozlovickém kostele sv. Martina si můžeme prohlédnout hrobku hrabat Serényiů, někdejších majitelů Luhačovic, a pak se odtud po modré značce vrátit do lázní.

Východním směrem vychází z lázní červená značka, mířící k rozcestí U Kamenného kříže. Tady se spojí s cestou D. Jurkoviče a vystoupá s ní k místu dalekého rozhledu. Po chvíli se cesty rozejdou, červená míří do obce Petrůvky, Jurkovičova trasa odbočuje vlevo a širokými lesními cestami zprvu stoupá a pak klesá k nádrži Luhačovice. Po jejím levém břehu zamíří k hrázi, kde se setká s červenou značkou, která nás podél říčky Šťávnice dovede do centra lázní.

Pokud bychom se drželi Jurkovičovy cesty, přejdeme hráz a kolem Jezírka lásky a Starého kříže dojdeme lesy k Pozlovicím, odkud se do lázní vrací modrá značka.

Okružní Jurkovičovva cesta se dá kombinovat s mnoha značenými trasami v okolí přehrady a na své si tak přijdou i zdatnější senioři - vycházky si můžeme prodlužovat či zkracovat podle našich možností.

Rady na cestu: Luhačovice leží na lokální trati Újezdec u Luhačovic–Luhačovice (346) a na silnici II/492. Autobusové spojení mají s většinou významných měst ČR.Informace: MIC Luhainfo, Masarykova ul., tel.: 577 133 980

Autor: Marcela Nováková