Lázně Bělohrad

Podkrkonošské město (291 m n. m., 3750 obyv.) leží v údolí říčky Javorky, 15 km východně od Jičína. Prvně je zmíněno roku 1354, ovšem ještě jako osada Nová Ves s dřevěnou tvrzí Koštofrank, jejíž název je zkomoleninou latinského názvu castellum francum (svobodný hrad). Tvrz byla v roce 1550 přestavěna renesančně a bílá barva kamene a omítky jí přisoudila nové jméno Bělohrad. Na konci 17. století, kdy panství vlastnili Valdštejnové, byla tvrz přestavěna na zámek a roku 1722 získala Nová Ves status městyse a název Bělohrad přijala oficiálně. Kolem poloviny 19. století byly otevřeny rašelinné lázně, které se během druhé poloviny 19. stol. rozrůstaly a po skončení 1. světové války už se Bělohrad zařadil k významným lázeňským centrům.

Církevní památky zastupuje barokní kostel Všech svatých (1689–1700). Na náměstí si můžeme prohlédnout meteorologický sloup (1907) a novorenesanční Lázeňský objekt (J. Vejrych, 1893–94). Navštívit lze zámecký park s oranžerií (1831), v níž byl zřízen Památník K. V. Raise (1959) s galerií. V Komenského ul. sídlí Fričovo muzeum s národopisnými sbírkami. Morový sloup na Malém nám. je z roku 1657, pomník nejslavnějšího rodáka, básníka a spisovatele K. V. Raise (1859–1926), zhotovil B. Kafka.

Prvním lázeňským domem byly tzv. Anenské lázně, roku 1936 k nim byl přistavěn nový ústav. K lázeňským objektům přiléhá rozsáhlý přírodní park Bažantnice (60 ha), v němž r. 1901 navrtali dnes pěkně upravený pramen kyselky.

Půvabné okolí umožňuje řadu kratších i delších vycházek. Nejoblíbenějším cílem je místo, kde stávala ves Byšičky. Ze vsi, ležící asi 2 km východně od lázní a zaniklé nejspíš už v 15. století, se dochoval gotický kostelík sv. Petra a Pavla, upravovaný v 18. a 19. století. Ještě v letech 1851–80 tu žil poustevník Augustin Hoření, lidmi zv. Augustýnek, který tu zřídil křížovou cestu. Ta současná je ale nová, byla vysvěcena roku 2002, autorem je místní malíř František Koubek.

Opuštěný kostelík se stal námětem básně Svatební košile (Karel Jaromír Erben), poblíž roste památný Erbenův dub. Na hřbitůvku najdeme hroby hudebního skladatele Karla Moora a spisovatelky Leontýny Mašínové. Od kostela je pěkný výhled do okolí.

Pěšky se můžeme vydat do dalšího městečka, Miletína, s půvabným historickým centrem, senioři mohou popojet jednu zastávku autobusem směrem na Dvůr Králové nad Labem. První zmínka o Miletíně se vztahuje k roku 1124, v letech 1241–1403 byl v majetku řádu německých rytířů a procházela jím Kladská stezka. V 16. století získal panství Jiří z Valdštejna, za nějž Miletín zažil období nebývalého rozkvětu. Zkáza přišla v podobě třicetileté války a morové nákazy, velké ztráty utrpěl i za sedmileté války, kdy byl vydrancován.

Hlavní památkou je klasicistní zámek, v němž byla otevřena expozice věnující se ochotnickým divadlům v Podkrkonoší (přístupné po dohodě na tel.: 737 308 469).

Kostel Zvěstování P. Marie byl postaven současně s komendou řádu německých rytířů ve 2. polovině 13. století. Původně raně gotický kostel byl později několikrát upravován. Mezi památkově chráněné objekty patří i fara a renesanční zvonice na Parkáni. Na náměstí je umístěna socha Immaculaty (1735), socha sv. Jiří (1829), meteorologický sloup a pomník K. J. Erbena (J. Říha, 1901). Rodný dům básníka a spisovatele Karla Jaromíra Erbena (1811–70) se však nedochoval, na jeho místě stojí v ul. B. Linkové dům čp. 142, na němž je umístěna pamětní deska; uvnitř si můžeme prohlédnout malou expozici.

Po prohlídce pamětihodností si senioři určitě nenechají ujít možnost navštívit na náměstí cukrárnu, v níž se vyrábějí a prodávají tradiční pochoutky z perníkového těsta zv. Miletínské modlitbičky.

Rady na cestu:Lázně Bělohrad mají dobré žel. i autobusové spojení s Prahou a Hradcem Králové. Z Lázní pak k Byšičkám vedou dvě turistické trasy, červená a žlutá. Informace podává MIC, nám. K. V. Raise, tel.: 493 792 520