Černá Hora - Ulcinj

Posledním městem v jižním cípu Černé Hory, jen kousek od albánských hranic, leží starobylé ilyrské město, založené podle pověsti Argonauty a od 4. stol. př. n. l. obehnané tzv. kyklopskými zdmi, mohutnými hradbami, chránícími město před nájezdy nepřátel.

Strategický bod na cestě mezi západním a východním světem časem ovládli Římané, po rozpadu jejich impéria připadl Ulcinj k Východořímské říši, ovšem zájemců o ovládnutí tohoto centra bylo víc než dost. Vládli tu Srbové, Benátčané a od roku 1571 do roku 1878 Turci. Až v roce 1880 se Ulcinj dostal ke knížectví Černá Hora. Dnešní Ulcinjané tak jsou směsicí mnoha národností, mezi nimiž najdeme i potomky afrických černochů, jejichž prapředci sem byli dovezeni na trh s otroky.

Zajímavou kapitolou Ulcinje je období pirátských výbojů, které tu probíhaly od 14. do 17. století, kdy dosáhly vrcholu. Tehdy se město stalo základnou čtyř stovek korzárů z Malty, Tuniska i Alžíru a posádky jejich lodí terorizovaly pobřežní vody od řeckého ostrova Korfu až po ústí řeky Neretvy. Oslavným pitkám na dnešní Malé pláži učinila přítrž až spojená benátsko-turecká flotila, které se podařilo zahnat pirátské lodě do zátoky Valdanos a tam je zničit. Poslední pokusy o oživení pirátského řemesla zmařilo počátkem 19. století rakouské a ruské loďstvo.

Pozoruhodnou památkou je Staré Město (Stari Grad). Zdejší pevnost byla vybudována na poloostrůvku mezi dvěma zátokami, poskytujícími přirozenou ochranu. Ze severní pevninské strany se vchází tzv. Horní bránou, Dolní brána poskytovala možnost vstupu od přístavu, ale už od dob Benátčanů byla příliš vysoko nad mořskou hladinou a vedla k ní skalní pěšina. U pevninské brány stojí Citadela s mohutnými kyklopskými hradbami, na východní straně pak Benátský palác, za Benátčanů i Turků sídlo městské správy.

Pod citadelou, na místě někdejšího trhu s otroky, najdeme Ulcinjské muzeum (Olcinium), složitý komplex budov s kostelem-mešitou, arcibiskupským palácem, celnicí, vězením a baštou (Kula Balšića). V muzeu si můžeme prohlédnout bohaté archeologické a etnografické sbírky.

Ke Starému Městu patří i katedrální kostel P. Marie (Santa Maria Mater Ecclesiae), vybudovaný roku 1251 na základech starší stavby, a nedaleko stojící cisterna, zřízená za Benátčanů. Při procházce křivolakými uličkami dodnes narazíme na poškozené domy, připomínající tragické zemětřesení z roku 1979, kdy se část města zřítila do moře.

Nové Město (Novi Grad) vyrostlo v době turecké okupace a převládá v něm orientální architektura. V jeho centru stojí dvě mešity: Bregut z roku 1783 a Namazdjah (1828), u níž kdysi působila náboženská škola (medresa).

Pod Bílou horou vyrostl roku 1869 kostel sv. Mikuláše (Sv. Nikola). Jeho podlaha je pod úrovní terénu, aby mohl být dost vysoký, ale nepřevyšoval turecké minarety. Další svatostánek, v severní části města, je zasvěcen sv. Josefovi (Sv. Josip). Jednolodní stavba s kamennou zvonicí pochází z roku 1875.

Také pravoslavní věřící mají ve městě svůj kostel. Katedrální chrám je zasvěcen sv. Mikuláši a byl vybudován v místech někdejšího monastýru z 15. století, zaniklého po vpádu Turků. Zdejší ikonostas, dílo ruských ikonografů, patří k nejvzácnějším městským památkám.

Ulcinj je největší a nejdůležitější turistickou destinací Černé Hory.  Má totiž ideální podmínky pro milovníky písečných pláží a pohodlného, pozvolného přístupu do vody. Ulcinjská riviéra se dělí na několik úseků. Přímo ve městě je téměř 400 metrů dlouhá Malá pláž s jemným pískem. Na Ženské pláži, obklopené borovým hájem, vyvěrá pramen sirnaté minerální vody, která údajně blahodárně působí při léčbě ženské neplodnosti. Nejoblíbenější je ale Velká pláž, začínájící u mariny pod mysem Djeran, 5 km jihovýchodně od Ulcinje. Je dlouhá 13 km a široká 60–100 metrů. Jemný písek obsahuje spoustu minerálů a připisují se mu léčivé účinky. Nad pláží se táhne park s hotelovými komplexy, bungalovy, sportovišti, restauracemi a bary. Najdeme tu i několik rybářských hospůdek, nabízejících nejrůznější mořské speciality.

Za poznání stojí i ulcinjské okolí. Nejblíže (6 km) je Starý Ulcinj, zabírající skalnatý ostrůvek v zátoce Kruče severozápadně od dnešního města. V antice tu bývalo signální místo, ve středověku pevnost a v místech spojení pevnosti s pevninou stávala za Benátčanů osada Dolcigno Vecchio, ale ta se i se šíjí propadla do moře. Při archeologických průzkumech byly na pobřeží odhaleny pozůstatky pozdně antické vily (latifundie) z 6. století se zbytky keramiky, mozaik a mincemi z dob císařů Anastasia, Justina I. a Justiniána I.

Po 22 km jízdy severovýchodním směrem do vnitrozemí narazíme u Šaského jezera na ruiny hradu a města Svač. Už od ilyrských dob tu stávala pevnost při staré antické cestě vedoucí z Ulcinje do Skadaru. Někdejší biskupské sídlo zničili poprvé Mongolové (1242) a definitivně Turci (1571). V troskách kdysi bohatého sídla můžeme rozpoznat základy osmi kostelů, z nichž nejdůležitějším bývala katedrála sv. Jana Křtitele na vrcholu hradiště.

Milovníci ptactva se určitě vypraví k Ulcinjským salinám mezi Šaským a Skadarským jezerem. Bývalo tu 15 slaných bazénů, kam přilétá přezimovat až 20 tisíc ptáků.

V deltě řeky Bojany (12 km jižně od Ulcinje) stával kdysi benediktinský klášter. Byl vybudován ve 13. století a mniši ho opustili po příchodu Turků (1571). Ke klášteru patřil i kostel sv. Mikuláše, přenesený po povodni roku 1841 na nedaleký kopec. Je to proslulé poutní místo, kam se každoročně 9. května vydává procesí složené z katolíků, pravoslavných i muslimů. Po skončení bohoslužeb se všichni přesunou k břehům Bojany, lemovaným desítkami dřevěných rybářských domků, dnes vyhlášených restaurací s bohatou nabídkou místních specialit.

Rady na cestu: Jízda autem je velmi dlouhá a únavná. První trasa vede přes Rakousko, Slovinsko (Maribor) a Chorvatsko. Druhá přes Maďarsko a Srbsko. Cesta vyžaduje alespoň dva zkušené řidiče. Mezinárodní letiště je v Podgorici a Tivatu. Z Prahy je lepší letět do chorvatského Dubrovníku a odtud pokračovat autobusem. Nejsnáze se dopravíme s některou cestovní kanceláří, které mohou při charterových letech používat všechna tři letiště.

Autor: Marcela Nováková