Černá Hora - Budva

Stará část Budvy zabírá malý poloostrov, novější části a letoviska se táhnou při pobřeží, nejnovější osídlení se rozrostlo nad zálivem, poměrně hluboko do vnitrozemí.

Severozápadně od starého města, za letoviskem Avala, najdeme nejoblíbenější písečnou pláž Mogren, skrytou pod masivem Spas. Jsou to vlastně pláže dvě, spojené tunelem. Pláž byla pojmenována po španělském námořníkovi Mogrinim, který zde kdysi ztroskotal a na znamení vděčnosti za záchranu života nechal postavit kostel sv. Antonína. Dál k severu se táhne oblázková pláž Jaz, jejíž jednu část využívají nudisté. Dvě části městské pláže slouží spíše místním, rekreanti využívají oblázkovou Slovanskou pláž uprostřed zálivu, pojmenovanou Čechy v roce 1935. Dál za ní pokračuje Bečićská pláž, dlouhá téměř 2 km, jedna z největších a nejkrásnějších písečných pláží Jadranu.

K nezapomenutelným zážitkům patří procházky úzkými uličkami starého města a pohled z pevnosti na záliv i k horám. Pevnost získala dnešní podobu v roce 1837, kdy tu Rakušané vybudovali obrovskou pekárnu, zásobující armádu. Ve starém městě jsou čtyři kostely. Kostel Nejsv. Trojice u pevnosti zaujme pruhovanou fasádou z různobarevných kamenů. Kostel P. Marie, založený roku 840 při benediktinském klášteře, je nejstarší církevní stavbou Budvy. Vedlejší kostel sv. Sávy je o něco mladší, při opravách po zemětřesení roku 1979 tu byla objevena tabulka s letopočtem 1142, pokládaným za dobu vzniku kostela. Zdaleka viditelná je věž kostela sv. Jana Křtitele, bývalé katolické katedrály i pravoslavného episkopálního chrámu. Původní podobu dávno smazalo zemětřesení a následné přestavby, ale v interiéru je jedinečná sbírka ikon a obrazů z 15. až 17. století. Navštívit můžeme Moderní galerii i Archeologické muzeum s jedinečnou sbírkou kamenných plastik, helénských šperků, skla, keramiky a mincí. Hojně navštěvovaný je naproti starému městu ležící ostrov sv. Mikuláše (sv. Nikola) se zříceninami stejnojmenného kostela.

Blízké okolí Budvy patří k nejstarším obydleným oblastem Černé Hory. Můžeme je poznávat soukromě, nebo při zájezdech pořádaných cestovními agenturami. V druhém případě doporučujeme večerní návštěvu Boky Kotorské.

Při silnici směrem na Kotor, asi 4 km od Budvy, stojí klášter Podlastva, někdejší centrum grbljanských venkovanů. Poprvé je písemně zmíněn roku 1417, ale jeho počátky jsou daleko starší, zbytky raně křesťanské baziliky pocházejí z 5.–6. století. Hospodářské budovy a konak přiléhají ke kostelu Narození P. Marie, vyzdobenému freskami.

Dalším zajímavým klášterem je Podostrog (2 km severně od Budvy), obehnaný hradbami se střílnami. Spatříme tu dvoupodlažní obytnou budovu zvanou vladykova rezidence a dva kostelíky zasvěcené P. Marii. Menší a starší kostelík zdobí fresky z 18. století. Součástí vládcovy rezidence je terasa s krásným výhledem na moře.

V sousedství tohoto kláštera najdeme další monastýr, Podmaine, bývalé shromaždiště kmene Mainů. Zdejší kostel sv. Petky má velmi cenný inventář s několika ikonami a freskami s poloviny 18. století.

Kdo by měl zájem podívat se do většího města, musí cestovat 32 km do vnitrozemí k bývalému hlavnímu městu království Zeta a pak i celé Černé Hory, do Cetinje. I tady je hlavní památkou klášter, postavený na konci 15. století, ale několikrát pobořený, vypálený a znovu vybudovaný. Nad klášterem ční věž Tablja, v níž byla umístěna děla chránící klášter. Nedaleko odtud stojí rezidence Petra II. Petroviće-Njegoše zv. Biljarda, dnes sídlo Njegošova a Etnografického muzea. Nejstarší historickou památkou Cetinje je Vlašský kostel z roku 1450, několikrát přestavovaný a obklopený hřbitovem.

Rady na cestu: Létá se do Podgorice a Tivatu, využít lze i letiště Čilipi u Dubrovníku. Transfer trvá kolem 60 minut. Pokud si půjčíme auto, dbáme především na to, jaké má pojištění. Horské silnice jsou dost nebezpečné, navrch se tu pohybují venkovani i stopaři a zdejší řidiči nejsou zrovna ukáznění. V případě havárie vždy požadujeme přítomnost policie. Mávnutí rukou nad nějakým tím škrábancem nic neřeší. Mohly by nás čekat neuvěřitelné potíže. Potvrzení o havárii nám umožní s naším vozem opustit území Černé Hory.

Autor: Marcela Nováková