Albánie - Shëngjin

Přístav a městečko, dnes zcela podřízené znovu se rozvíjejícímu cestovnímu ruchu, leží v severozápadní části Albánie, nedaleko hranic s Černou Horou a jen kousek od ústí Driny do moře. Návštěvníky sem láká téměř dva kilometry dlouhá pláž s velmi kvalitním pískem a pozvolným přístupem do vody. Proto mají zdejší středisko v oblibě rodiny s dětmi a senioři, kteří navíc využívají k vycházkám dlouhou pobřežní promenádu. Na pláži je možnost občerstvení, funguje tu půjčovna sportovního náčiní. V okolí pláže jsou rozmístěny hotely a rezidence s hotelovými pokoji i apartmány, některé hotely jsou navíc vybaveny bazény se sladkou vodou. Jako v každém přímořském středisku i tady najdeme denní a noční bary, restaurace s místními specialitami i hospůdky s kvalitním vínem.

Shëngjin patří do regionu Lezhë, jehož stejnojmenné hlavní město najdeme ve vnitrozemí zhruba pět kilometrů jihovýchodně.

Lezhë určitě stojí za návštěvu. Je to místo úzce spojené s albánskou historií, protože právě zde se pod vedením národního hrdiny Skanderbega sjednotily albánské kmeny, aby společně čelily tureckým nájezdům. Dařilo se jim však jen do Skanderbegovy smrti roku 1468, přesto odpor trval dlouhých 24 let, než byl zlomen. Když Turci Lezhë dobyli, vyplenili Skanderbegovu hrobku ve zdejší katedrále a chrám proměnili v mešitu. V ruinách katedrály je dnes zajímavý památník. Skleněné stěny chrání Skanderbegovu bustu umístěnou pod hrdinovým praporem s dvouhlavým orlem, kolem jsou umístěny repliky jeho zbraní, helma se srnčí hlavou na vrchlíku, jejíž originál je uložen v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni, a na stěnách si můžeme prohlédnout štíty, připomínající vítězné bitvy Skanderbegova vojska.

Další zajímavou památkou je zdejší citadela. Dlouhý výstup ke spleti pobořených budov je odměněn krásným výhledem. Na severu vidíme pláže u Shëngjinu a pod námi se rozprostírají laguny při ústí řeky Driny, dnes Národní park Kunë-Vaini.

Hrad býval součástí strážních pevností, využívaných Skanderbegovými muži jako signální místo. Světlo ohňů bývalo vidět až na hradě Rozafa, tedy 45 km severně, a v Krujë, 54 km jižně.

Milovníci kulinářských zážitků - od seniorů po nejmenší děti - se mohou vypravit do rezervace za lagunami. Tady si Mussoliniho zeť, hrabě Galeazzo Ciano, nechal ve třicátých letech 20. století postavit kamennou loveckou chatu. Ta sice byla během občanských nepokojů v roce 1997 vypleněna, ale o šest let později se dočkala renovace a dnes je tu vynikající restaurace, nabízející především čerstvé rybí pochoutky.

Lezhë je také výchozím místem k dalším výletům. Vede odtud silnice ke Skadarskému jezeru, do města Shkodër se zajímavým archeologickým muzeem a hradem Rozafa, nebo k jezeru Komani, jehož hladinu křižují vyhlídkové lodě.

Rady na cestu: Mezinárodní letiště Rinas leží severně od hlavního města Tirany, směrem k Lezhë, vzdálenému asi 50 km. Většina cesty autobusem je vedena po dálnici, takže transfer trvá něco přes hodinu. V místní dopravě dominují minibusy, jezdící k rozličným památkám, případně dálkové autobusy, kterým dáváme před cestováním vlakem vždy přednost. Pokud bychom se chtěli vydat do hor, do některého z národních parků, doporučujeme si zapůjčit nebo koupit co nejpodrobnější mapu a vypůjčit si auto s pohonem 4×4. Mapy jednotlivých pohoří lze získat v informačních kancelářích.

Autor: Marcela Nováková